Zdravím bludné duše spisovatelského podsvětí,
Tak jsem tu zase, ona podivná Master of Poison Field
s novým článkem o psaní… ehm, vlastně prvním článkem o psaní.
Hned první základní věc, kterou si musí projít každý spisovatel je volba, jak bude psát. Mechanicky či staromódně? Tužka nebo klávesnice? Monitor nebo papír?
Otázka, která trápí generace! Dobře, asi netrápí, ale
znáte
to… spisovatelské obraty na získání pozornosti. Trochu toho dramatu.
Ale ano, když někdo řekne někomu, kdo píše, že píše taky,
tak se časem určitě dostanou k otázce: „A píšeš na počítači nebo ručně?“
Na tuhle otázku nikdy nebude správná odpověď. Takže vám povím o tom, jak píšu
já.
Osobně preferuji psaní na papír. Proč? Víte, já patřím ještě
do těch generací, kdy jste mlátili mamuta kyjem. Dobře, možná ne úplně mamuty a
možná ani ne kyjem, ale rozhodně nejsem generace, kdy byli počítače
všudypřítomné. Když jsem poprvé začala
psát, tak jsme doma měli jeden počítač, který byl na diskety (ta hranatá věc,
co předcházela CD… můžete si to vygooglovat) a směla jsem na něm být pouze
jednu hodinu denně! Uh, ano ani mobil jsem v té době neměla! Takže
nejlepšími příteli mi byli tužka a papír a dlouhé hodiny škrábání otřesným
písmem. Později dostal bratr počítač, takže mi milostivě dovolil si ho půjčovat
na psaní… ale jsem strašně mysteriózní člověk, co si chrání soukromí, takže
psaní na bratrově počítači v jeho pokoji nebylo přijatelné místo
k rozjímání. Takže jsem opět skončila u psaní ručně ve svém pokoji.
A to už se nezměnilo ani potom, co jsem dostala svůj první
(poděděný) počítač ani, když jsem si pořídila notebook. Ach ano, to byly doby,
kdy jsem psala místo výpisků o hodiny příběhy. Nikdy jsem si nezvykla na to
psát primárně na počítači.
Takže má odpověď na to, jak píšu je jednoduchá: „Na papír,
poté to přepisuji do pc a sem tam píšu do poznámek do mobilu. A když jsem
chodila do školy nebo jsem nebyla na svém počítači, tak jsem psala do emailů.“
Rovnou přidám i pár slov o výhodách papíru. Upřímně beru
papír jako tu nejsurovější verzi příběhu, načež to při přepisování upravuji do
hrubé verze. Tím můj si rozvíjím příběh. Dále je to určitý druh zálohy… papír
se vám nevymaže tak rychle jako pc. Do sešitu si můžete čmárat. A ten pocit,
když své „dítě“ můžete držet v rukách…k nezaplacení!
Ale samozřejmě, že i ruční psaní má několik nevýhod.
Například, pokud svůj příběh netaháte sebou všude (jako já), tak se k němu
ihned nedostanete (to sice platí i pro pc, ale dejme tomu, že pokud umíte
používat google disk, tak jste v pohodě). A pokud svůj příběh nemáte u
sebe, tak se vám může taky klidně stát, že zapomenete část děje nebo kde jste
skončili v pc (ano, mluvím z vlastní zkušenosti). Pokud to chcete
brát z ekologického hlediska, tak rozhodně nešetříte lesy. A rozhodně bych
dokázala vyjmenovat ještě i další příklady, ale už teď mám pocit, že ten článek
je dost dlouhý. Proto myslím, že je nejlepší čas to tady utnout a poděkovat vám
za přečtení!
A uvidíme se u dalšího článku!
Salut pisálci, vaše Master
of Poison Field!
Komentáře
Okomentovat